Okouzlující Japonské zahrady

Objevte vyváženost a harmonii přírody, neobyčejnou moudrost a preciznost dávných stavitelů.

Tradiční japonské zahrady jsou takzvané suché zahrady, které byly ovlivněny hlavně Zen buddhismem a lze je nalézt kolem meditačních chrámů. Zahrady, které jsou inspirované japonskou krajinou jsou Tsukiyama zahrady a často Vás překvapí, jak přes malou plochu působí prostorně. Čajové zahrady Chaniwa byly budovány především kvůli pěstování rostlin a k čajovému obřadu. Tradice mistrů čaje přinesla do velmi rafinovaných japonských zahrad zcela jiný styl, evokující venkovské jednoduchosti.

Japonská zahrada je příroda v mikroskopickém měřítku. Není to jen napodobená příroda, spíše je to symbolika přírody. Zahradník vlastně rozvíjí a spojuje daný model s přihlédnutím na přírodní formy, ty na oplátku kompozici naplní smyslem.

Rovné linie a přesné geometrické tvary jako kruhy nebo čtverce se vyskytují v těchto zahradách sporadicky, jen snad pokud chceme vyjádřit kontrast nebo opisujeme křivku domu (cestička podél domu apod.).

Upřednostňujeme asymetrie a seskupení lichých počtů (např. u kamenů). To zabraňuje tomu, aby byla zahrada vnímána jako dokončená a poukazuje na divokost přírody. Důležitý je kontrast, např. tekoucí voda kontrastuje se stojícími kameny, stromy kontrastují barvou, plody, stálezelené vedle opadavých nebo kvetoucích apod. Často také necháváme v zahradě kousek „ prázdného“ místa, což je důležité pro rovnováhu s plochami pokrytými zelení a také pro rozvíjení naší představivosti. Naopak přeplněná zahrada nebo zahrada plná barev upoutává nechtěnou pozornost jen na určitou část a celek pak působí nesourodě. Cílem zahradníka by měl být dobrý celkový dojem. Když jsou všechny části v rovnováze, dosáhneme klidu a vyrovnání.

Vše nadbytečné je celkovému dojmu na závadu a je rušivé.

Musíme si také říci, že každá zahrada má nespočet variant řešení. Když se jen projdeme po zahradě, napadne nás množství řešení pro ten který kout. Pohledů, ze kterých se budeme na zahradu dívat, je mnoho. Ideální zahradou je asi ta, která je jako rolovací obrazy, kde překvapení přichází s každým otočením — vidíme postupně to, co bylo předtím ukryté. Tato technika se nazývá mie-gakure.

Pouze malé atriové zahrady nabízejí jeden pohled a jedno téma. V Japonsku se říká, že nejhezčí pohled na zahradu je po dešti, kdy kameny zvýrazní svou patinu a prohloubí se nálada pozorovatele.